Recenze: Vyšehradské fórum 2016

Hned úvodem musím říct, že mi letošní ročník Vyšehradského fóra přišel o stupínek lepší než loňský (recenze). Proč?

Kratší, kompaktnější

Konferenci z mého pohledu prospělo snížení počtu přednášek ze tří na dvě, a odstranění přestávky. Navíc oproti loňsku neměli na hlavním pódiu téměř žádný prostor, až na závěřečné rozloučení, organizátoři a partneři konference. Akce tedy zanechala ten správný osvětový dojem, namísto reklamního večera vyplněného přednáškami. Pokud tento trend zaměřený výhradně na odbornost vydrží i do dalších let, má akce solidně našlápnuto a za pár let už možná kongresový sál přestane stačit. Letošních 1500 návštěvníků bylo samozřejmě nejvíce v krátké historie fóra a celkové dobré atmosféře plný sál také jistě pomohl.

Vysoká úroveň přednášek

O kvalitě odborné konference samozřejmě rozhodují zejména samotné přednášky. "Klíčové faktory soudobého úpadku světové ekonomiky a budoucího rozpadu Evropské unie" byl název první prezentace v podání Prof. Ing. Oldřicha Rejnuše, CSc. Od vysvětlení finančního a peněžního koloběhu se pan profesor dostával k jednotlivým problémům, které ekonomický systém má. Nízké úrokové sazby, vysoké státní dluhy a další strukturální problémy, které dle jeho pevného názoru nebudou mít žádné hezké řešení. Těšilo mě, že ačkoliv jsem žádnou z přednášek pana profesora dřív neviděl, došel jsem za dobu, co se drahým kovům věnuji, k podobným závěrům. Dvě myšlenky bych zvlášť zmínil.

Trend rostoucí nerovnoměrnosti distribuce bohatství

Čím dál větší podíl světového bohatsví vlastní čím dál menší podíl obyvatel Země, přitom všichni jsme v jádru "jen" lidské bytosti a naše potřeby jsou omezené. Jak s oblibou říkám i já, miliardáři už zpravidla stačí jedna jachta, jeden tryskáč atd. zkrátka nad jistou výši majetku už zkrátka člověk nemá jak rozumně vracet peníze do oběhu, a peníze v oběhu jsou to, co pohání ekonomiku.

Šťastný ten, kdo během svého života nemusí prodat své zlato

Druhá idea byla toto citované židovské moudro. Tahle věta přesně vystihuje správný přístup k vlastnění fyzického zlata, jak ho vnímám já. Zlato je zejména pojistkou proti krizi. Pokud by si měl člověk vybrat stabilní životní úroveň, bezpečí, svobodu a všeobecnou zaměstnanost za cenu poklesu hodnoty vlastněného zlata. Nebo naopak vysoké zhodnocení zlata, ale za cenu velké krize nesoucí s sebou znehodnocení akcií a nemovitostí, vysoké daně z majetku, nezaměstnanost, občanské nepokoje, terorestické útoky či v nejhorším i války. Pak jsem přesvědčen, že naprosto drtivá většina zvolí to první. Zlato fyzicky hlavně kupujeme jako částečnou ochranu svého majetku, ne jako prostředek zbohatnutí. Úrazové pojištění také uzavíráme pro naši finanční ochranu v případě úrazu, nikoliv s přáním se vážně zranit a "vydělat" vysoké pojistné plnění. Zktrátka vlastnit zlato a nemuset ho v životě prodat, znamená prožít život bez velkých existenciálních krizí, a to je fajn. Podle profesora Rejnuše se takové růžové budoucnosti ale bohužel nedočkáme.

Lekce z poslední krize

Druhá přednáška od Mgr. Juraje Karpiše s názvem „Lekce z poslední krize. Selhal a opakovaně selhává bankovní systém“ měla některé styčné plochy s přednáškou předchozí. Byla také hodně o záporných úrokových sazbách, státních dluzích a dalších možných bublinách, např. hypotečních, které levné peníze mohou přinést. Byla také hodně o euru, které znemožňuje zadluženým státům postavit se na nohy oslabením vlastní měny. Byla i o tom, že lidé rychle a snadno zapomínají či že si nepřipouští, jak snadno jim může i v dnešní době a v kapitalizmu stát znárodnit (zdanit) značnou část peněz na účtech (jako na Kypru).

Zásadní myšlenkou přednášky bylo, že dřív či později se kroky centrálních bank, jako je např. kvantitavní uvolňování, projeví i v reálné ekonomice prostřednictvím inflace. Pan Karpiš to hezky přirovnal ke sklenici medu, kdy nově přilitému medu také nějaký čas trvá než se rozlije po celé ploše a zvedne hladinu ve sklenici.

Kupujte zlato!

Doporučení mít v portfoliu stříbro a zejména zlato bylo samozřejmě nutným závěrem obou přednášek. Zajímavé bylo, jak se lišil úhel pohledu dvou generací. Z názorů obou pánu vyplnulo, že Profesor Rejmuš, zastupující starší generaci, vidí budoucnost víc pesimisticky a podíl drahých kovů v portfoliu by klidně radil větší. Mladší pan Karpiš vidí budoucnost přecijen více optimisticky a jako zlatou rezervu by radil alespoň šestinásobek měsíční spotřeby rodiny.

Vyšehradské fórum 2017

Závěrem ještě třeba zmínit, že akcí příjemně provázel moderátor a reportér České televize Lukáš Dolanský.

A protože jsem už akci souhrně pozitivně ohodnotil v úvodu, zbývá říct jen tolik: buďme ve střehu, co nám další rok přinese, a pokud do té doby finanční systém nepadne, těšme se na 5.ročník Vyšehradského fóra.