Kvantitativní uvolňování

Monetární systém založený na penězích, které nejsou podložené ničím a vláda je může tisknout bez jakékoli rezervy, umožňuje velké fiskální zásahy do ekonomiky. Za poslední 3 roky se velmi rozšířilo řešení pomocí tzv. kvantitativního uvolňování (QE), které je jednoduchým vháněním velkého množství peněz do ekonomiky.


Cílem má být - rozproudění ekonomiky, pomoc lokálním bankám s rezervami 
a pomoc drobným podnikatelům a menším firmám.
Pokud např. USA chce do ekonomiky vložit další prostředky děje se tak formou vydáním dluhopisů a oproti dluhopisům se dostane stát k půjčce. Rozdíl v této formě a ve formě kvantitavního uvolňování je naprosto zřejmý. Protože v případě QE dluhopisy Fed nakupuje od komerčních bank, nikoli od státu (prostřednictvím Treasury). To způsobuje ovšem, že komerční banky přicházejí k velkému množství peněz a řeší tak své problémy s rezervou prostředků, ale problém je, že do ekonomiky jako takové, žádné z těchto prostředků nedoputují.
 

Když se podíváme na případy QE z USA, první proběhlo po hypoteční krizi, pak následovalo druhé QE a nakonec operace twist.

Q1 - 1,25 bilionu dolarů
, za tuto částku FED nakoupil výhradně hypotéky, které ohrožovaly banky - veškeré peníze leží na rezervních účtech bank
 


Q2 - 600 miliard dolarů, 
nakoupení dluhopisů od komerčních bank - peníze opět leží pouze na rezervních účtech bank
Twist – výkup dluhopisů s dobou splatnosti od 6 do 30 let a nákup krátkodobých dluhopisů se splatností do 3 let. Účelem je snížit úrokové sazby na delším konci výnosové křivky a zlevnit tak podnikům dlouhodobé úvěry. V prvním kole bylo plánováno nakoupit dluhopisy za 400 miliard dolarů, ve druhém kole za dalších 237 miliard dolarů, konečná suma tak není známa.

QE2 mělo poněkud jiný účel než QE1, zatímco QE1 podporuje finanční systém, QE2 podporuje vládu. Je pravda, že tento rozdíl není podstatný, jelikož osud finančního systému a vlády je navzájem propojen. Bankovní systém financuje vládu, která zase uděluje výsadu částečných rezerv a implicitně poskytuje záruku za ztrátu bank.

Jinými slovy, pokud ceny rostou příliš pomalu, tak musíme tisknout peníze, aby se věci rychleji zdražily.

Hra s čísly

Ve skutečnosti nedochází k fyzickému tištění peněz, ale k elektronické hře s čísly. Je tedy mnohem jednodušší vytvořit peníze v počítači stiskem jedné klávesnice. Nicméně skutečnost, že nové prostředky jsou vytvářeny elektronicky neznamená, že QE2 není inflační. QE2 a další podobné programy jsou inflační několika způsoby:

1. Bankovní rezervy se zvyšují. Když Fed nakupuje vládní dluhopisy, vytváří peníze, které se přenáší do bank. Na konci operace má banka více bankovních rezerv a Fed vlastní vládní dluhopisy.
2. Kvalita peněz se snižuje. Průměrná kvalita aktiv, které Fed drží, klesá.
3. Ceny jsou vyšší. V opačném případě, kdyby nebylo QE1 a QE2, tak by výrazně poklesly. Ve skutečnosti cílem QE2 je navyšování cen aktiv. Peníze proudí do akciové trhu, čímž se zvyšují ceny akcií (v březnu 2009, kdy začalo QE1 byl Dow Jones Index pod 7000 bodů a jakmile QE1 vypršelo, tak se navýšil na 10.800 bodů, když znovu klesl, tak trhy začaly spekulovat o QE2 a další QE začalo...). Ale dříve nebo později začnou tyto investice proudit z cen aktiv do cen spotřebního zboží.
4. Devalvace měny, je způsob, který vývozcům poskytuje určitou výhodu, ale naopak spotřebitele činí chudšími, kteří platí vyšší ceny za dovážené zboží.

Termín kvantitativní uvolňování skrývá skutečnou inflační povahu tohoto nástroje. Proč nepojmenovávat skutečnost pravými jmény – "tištění 1, tištění 2" nebo "znehodnocení měny" nebo vždyť jde vlastně o vytváření peněz v počítači, tak proč to jednoduše nenazvat "tvorba peněz 1, atd."

Ať už to pojmenujeme jakkoliv, měli bychom mít na paměti, že jde o vytváření peněz tzv. z ničeho a že cílem je financovat vládní výdaje na úkor znehodnocování měny.

Pramení tedy nějaký užitek z tištění peněz společnosti? Tištění peněz, nebo-li tzv. kvantitativní uvolňování, nemůže učinit společnost bohatší, ani neprodukuje více skutečného zboží. Má pouze přerozdělovací efekt ve prospěch těch, kteří získají nové peníze jako první na úkor těch, kteří je obdrží jako poslední.